Témata

Zatím si ale nikdo z politiků na výdajové paušály či paušální daň nedovolil sáhnout.  Při zavádění kompletně nového daňového systému v první půli 90. let v souvislosti s celkovou ekonomickou transformací dávalo smysl podpořit výrazně OSVČ jakožto nositele ekonomické samostatnosti a pružnosti ve vznikající tržní ekonomice. Cíl vybudovat významný segment ‚samopodnikatelů‘ se podařilo naplnit. Dnes jsme ovšem o 30 let dále. A ekonomika jako celek i veřejné finance čelí novým velkým výzvám, uvádí ekonomický poradce prezidenta Vladimír Bezděk .

Proti zaměstnancům odvádějí  „ičaři“ státu zlomek. Pravidla navíc daňově zvýhodňují i vysokopříjmové OSVČ v kancelářských profesích vůči těm s nižšími příjmy a vysokými náklady.

Propastný rozdíl ve zdanění je nejnázornější na modelovém příkladu dobře vydělávajícího pracovníka například v IT. Pokud pracuje jako OSVČ, má tržby kolem 93 tisíc měsíčně a nízké reálné náklady. Nejvíce se mu tedy vyplatí paušální daň, na které měsíčně odvede 8716 Kč.

Pokud by se tentýž „ajťák“ nechal zaměstnat, zaplatil by daň z příjmu a pojistné zhruba 35 tisíc korun. Spolu s částkou, kterou by za dotyčného odvedl státu jeho zaměstnavatel, je zdanění čtyřnásobné oproti tomu, co stát získá od OSVČ.

Avšak je potřeba si uvědomit, že osoby samostatně výdělečně činné jsou základem české ekonomiky a měli bychom je podporovat. Ručí za své podnikání celým svým majetkem, musí si práci zajistit a uhájit a jejich rizika jsou nesrovnatelná se zaměstnanci, proto porovnávat jejich daňové zatížení s lidmi v pracovněprávním vztahu je velmi, velmi nefér. Odhaduje se, že  čtyři z pěti živnostníků neplatí daně skoro vůbec. Odhadem dokonce 78 % z Čechů, kteří jsou OSVČ na hlavní činnost, zaplatí na dani z příjmu fyzických osob maximálně stovku měsíčně.

Že se od OSVČ vybere v součtu málo, potvrzují i data Eurostatu. V roce 2023 OSVČ odvedly na dani a pojistném celkem 94 mld. Kč. To dělá cca 8 % z celkových povinných odvodů práce (1,188 mld. Kč). Vzhledem k tomu, že v populaci tvoří hlavní OSVČ 13 % (a dalších 9 % jsou vedlejší, celkem 1,1 milionu lidí), odvody OSVČ jsou v porovnání se zaměstnanci méně než poloviční, konstatuje studie.

V rámci Evropy také Česko nápadně vyniká v tom, kolik podnikatelů tu máme. Na každé čtyři zaměstnance připadá v Česku jedna osoba samostatně výdělečně činná. Podíl OSVČ na pracovní síle je čtvrtý nejvyšší v Evropě a nejvyšší mezi ekonomikami s vysokým podílem průmyslu. To podle autorů studie indikuje, že jsou tu podmínky pro OSVČ nastaveny až příliš výhodně. Vysoká míra zdanění práce ale žene lidi do živnostenských listů je to ten často propíraný „švarcsystém“

Největší výhoda podnikání OSVČ

V čem je největší výhoda živnostníků? Primárně v benevolentních výdajových paušálech. Podnikatel, který nechce dokládat veškeré faktury a účtenky a pak si od daňového základu odpočíst své reálné výdaje, si může odepsat paušální částku.

Ta je jak oproti zahraničí, tak proti 90. letům, kdy se systém zaváděl, velmi štědrá. V Německu či Polsku možnost uplatnit paušální výdaje vůbec neexistuje. U nás si řemeslníci a zemědělci daňový základ snižují o 80 %, kancelářské živnosti odečítají 60 %. Ze zbylého daňového základu se vypočítává – logicky nižší – výsledná daň i pojistné.

Šetření mezi zhruba 1400 OSVČ, potvrdilo to, o čem se už roky šušká. Že skutečné výdaje OSVČ jsou výrazně nižší než uplatněný paušál. Největší rozdíl je u OSVČ v profesích, které klasifikujeme jako kancelářské. Ty nenakupují stroje anebo materiál, ale spíše hardware a software. A přitom smí využívat štědrý 60% paušál.

Odhadované skutečné náklady těchto OSVČ dosahují jen zhruba čtvrtiny oproti uplatnitelnému paušálnímu výdaji. Typická OSVČ s 60% paušálem v kancelářské profesi si dnes z tržeb 600 tisíc Kč může odečíst 360 tisíc. Její základ pro daň a pojistné tak tvoří 240 000 Kč, i když reálný příjem (zisk) po odečtení nákladů 16 % tvoří cca 500 000 Kč, tedy více než dvojnásobek.

Paušální daň je přitom český unikát a ten se mnohem více vyplatí některým OSVČ. V tomto režimu je využívá v roce 2025 skoro 120 tisíc. Funguje tak, že do určitého limitu tržeb lze daně a zdravotní a sociální pojištění odbavit jedinou, společnou platbou.

To mnohým OSVČ ušetří nejen papírování, ale i náklady. Díky relativně nízké platbě (nejčastěji 8716 Kč měsíčně) si mohou OSVČ s vysokými tržbami a nízkými náklady snížit průměrnou daňovou sazbu až na 7 %. A to včetně pojistného.

Paušální daň, který zavedla někdejší ministryně financí za ANO Dlužena Schillerová, je v rámci střední Evropy unikát. Podobný režim sice dříve fungoval v Polsku a Maďarsku, ale z důvodu přílišné daňové optimalizace se zrušil nebo výrazně omezil.

Například pro modelovou OSVČ v kancelářské profesi při reálném zisku 1,2 milionu Kč ročně činí roční platba 105 tisíc korun, což je zhruba 9 % skutečného zisku. Při paušálních výdajích by OSVČ zaplatila o cca 80 tisíc ročně více. Kdyby pak uplatňovala reálné výdaje, státu by odvedla o téměř 320 tisíc více než v paušální dani.

 Nízké odvody však znamenají v budoucnosti nižší penze. Častý argument sice zní, že OSVČ sice do veřejných rozpočtů odvádí výrazně méně, ale že také z veřejných služeb čerpají nižší benefity.

Velké změny se však do budoucna nechystají. Podnikatelům se ale od ledna zvýšilo pojistné, a to především sociální. Stouplo jim ale také zdravotní pojištění. A OSVČ využívajícím paušální daň narostla paušální daň. Postupné zvyšování povinných plateb podnikatelů a živnostníků bude pokračovat až do roku 2026.

S.R.O. je výhra?

A jak je to s výhodností společnosti s ručením omezeným s.r.o.? Velkou výhodou s.r.o. proti OSVČ je však neexistence ručení celým svým majetkem. Při výšším objemu tržeb se určitě společnost s.r.o. vyplatí více, lze navíc daňovou zátěž různě optimalizovat. Přesto i zde j zdanění vysoké 21% korporátní daň a 15% daň pokud si chce nechat společník vyplatit podíl ze zisku. Čili celkem 36% zdanění a to ani nemluvíme o DPH. V případě různých soudních sporu nebo i šikaně ze strany zaměstnanců (nadměrná nemocenská a nemožnost takového zaměstnance vyhodit)  lze takovouto společnost jednoduše odprodat a potencionálních problémů do budoucna se zbavit.

V roce 2025 bylo v Česku zaznamenáno výrazné zvýšení počtu zaniklých firem, přičemž podle analýzy společnosti CRIF zaniklo v prvním čtvrtletí 4 639 firem, což je nejvyšší počet od roku 1990. Hlavní důvody zániku firem lze shrnout do několika klíčových faktorů.

 V roce 2023 vzrostl počet insolvenčních řízení o 5 % (1 074 firem), a tento trend pokračuje. V prvním čtvrtletí 2025 zbankrotovalo 183 firem, což je o 9 % více než v předchozím roce, a počet insolvenčních návrhů stoupl o 14 %. Nejvíce zasažené je stavebnictví, kde insolvence tvoří téměř 20 % případů, kvůli zrušeným nebo odloženým projektům.

Nejvýznamnějšími faktory je geopolitcká situace, restrukturalizce a automatizace a saozřejmě rostou cí náklady na vstupu jako jsou energie, surovina a drahá pracovní síla. Tyto vlivy snižují ziskové marže a zvyšují tlak na konkurenceschopnos zejména ve stavebnictý nebo v maloobchodě.

Nutno podotknout, že spousta firem v této statistice není zahrnuto neboť než podstupovat složitou a  adminsitrativně náročnou likvidaci, tak spousta majitelů firem volí k ukončení činnosti „vyprázdněním“ majetku z firmy a převod prázdné schránky na nový subjekt. Tímto procesem a odborným poradenstvím se zabýváme i my, více info na www.odkoupenifirem.cz nebo na tel. 722 608 348.

Od roku 2021 je například možné založit společnost s ručením omezeným pouze během jedné návštěvy u notáře

Zákon výrazně zlehčuje proces zakládání společností s ručením omezeným. Do roku 2021 musel zakladatel navštívit notáře, který sepsal společenskou smlouvu, zašel do banky, kde založil bankovní účet, na který splatil vklady, a pak se musel vrátit za notářem, který udělal zbytek nezbytných úkonů a společnost s ručním omezeným zapsal do obchodního rejstříku. Nově bude možné, aby se vklady do 20 000 Kč nesplácely jen na bankovní účet, ale i notáři do notářské úschovy. Zakladatel tak bude moci založit společnost s ručením omezeným za jedinou návštěvu u notáře, tedy v řádu několika hodin.

Zjednodušuje se i vnitřní organizace některých akciových společností. Zákonem se ruší orgán statutárního ředitele v případě tzv. monistického modelu. Akciové společnosti tak mohou mít nově jen jeden orgán, a to správní radu. Jedná se o alternativu k tradičním dvěma orgánům v akciové společnosti, představenstvu a dozorčí radě.

Vyjasňují se i některé sporné otázky. Například je možné, aby některé informace zveřejňované společností na internetu byly přístupné jen společníkům po zadání hesla. Není tedy pravda, že každá informace zveřejňovaná na internetu musí být přístupná každému a zdarma. Některým společnostem se také sníží administrativní zátěž, nově nebudou muset psát zprávu o podnikatelské činnosti a o stavu jejího majetku.